Úřad městské části Praha-Slivenec

Volejte: 251 818 044, 251 813 754

Pište: slivenec@praha-slivenec.cz

Facebook | Google+

background

Kde jsme byli v roce 2019

A tady jsou naše výlety. Počet účastníků se mění podle jejich chuti, možnosti i náročnosti navržené trasy. Budeme rádi, když se k nám přidáte. 🙂

Z Klukovic do Hlubočep Prokopským údolím - 15. 11. 2019

Na výlety se dá chodit kdykoli. Ale co si budeme nalhávat, čím blíž k zimě, tím je to napínavější. Tím mám na mysli hlavně počasí. To bývá sázka do loterie. Asi před měsícem jsme si k návštěvě Prokopského údolí vybrali pátek 15. 11. Dost pozdní datum, počasí ve hvězdách! Až deset dní před termínem se dá sledovat tento den na předpovědi. Za těchto deset dní se počasí stihlo několikrát změnit. Nakonec jsme měli štěstí. Poměrně teplo, trochu slunce a hlavně, bez deště.

Docela spokojeně jsme v Klukovicích vystoupili z autobusu a přepočítali jsme se. Bylo nás šest odvážných. Protože jsem předpokládal, že výlet bude v mojí režii, patřičně jsem se na to připravil. Na flóru ani faunu jsem se spoléhat nemohl, ty se už uložily k zimnímu spánku. Zbyla mi geologie. Celý měsíc jsem pečlivě studoval a učil se neuvěřitelné názvy. Po čase mi byly silur a devon tak známé, že jsem mohl přejít a pochopit dění od prvohor až do současnosti. Proběhlé tři druhy vrásnění již byla jen třešnička na dortu. Takto nabyt vědomostmi jsem optimisticky zahájil výlet.

Prošli jsme kolem bývalého a dnes velmi chátrajícího mlýna k soutoku Dalejského a Prokopského potoka. Tam, pod krásným amfiteátrem skal, jsme se podívali na kdysi frekventované koupaliště. I to nedopadlo dobře. Čas a hlavně špatná kvalita vody v Dalejském potoce, vykonaly své. Šli jsme dále po proudu toku. U zkratky do Klukovic jsme si přečetli pamětní desku spisovatele Jaroslava Foglara, který měl k tomuto krásnému údolí vztah. Prošli jsme kolem vojenského komplexu a zavzpomínali na Prokopský kostelík, který tam na skále stával. Pořádali se k němu poutě, ale to my již nepamatujeme. Dále jsme minuli několik starých vápencových lomů, až jsme došli k Hlubočepskému jezírku. I to byl kdysi lom, než ho zaplavila voda z narušeného pramene. Tam jsme se konečně setkali i s tamní faunou. Jen jsme se tam objevili, připluly kačeny a obraly nás o nepoužité svačiny. Myslím, že spokojenost byla oboustranná. Do konce výletu zbývalo pětset metrů a měli jsme na to dvacet minut. To jsme hravě zvládli. Na zastávce jsem účastníky výletu vyzkoušel mnou sestaveným kvízem. Měli za úkol, z určených slov vyloučit to, které tam nepatří. Byla to slova: paleolit, neolit a březolit. Samozřejmě všichni uhádli březolit. Řekl jsem správně – teď víte z geologie přesně to, co já.

Výlet se výborně vydařil, ale příští snad raději až na jaře.

Pasáže a průchody u Václavského náměstí v Praze - 11. 11. 2019

V pondělí 11. 11. 2019 jsme se sešli na Václavském náměstí v Praze „U koně“, abychom prošli několik pasáží a vyslechli informace naší milé průvodkyně paní Pavly Lešovské. Cestou jsme přišli na to, že Prahu stále známe málo. Pasáže proběhneme, aniž bychom si uvědomovali historii, zašlou krásu, neznáme příběhy dávno ani nedávno minulé.

Slovo „pasáž“ pochází z francouzského výrazu “pasage“, znamenající „průchod“. Termín „pasáž“ asi poprvé užil kolem roku 1860 spisovatel Jan Neruda při popisování z dojmů z Paříže. Dříve se o těchto komunikacích hovořilo také jako o „bazarech“. Průchozí domy se stavěly již ve středověku a často se označovaly německým výrazem „Durchhaus“. Pasáže mají význam z hlediska zpřístupnění mnoha obchodů, restaurací a kulturních zařízení.

Vycházka začínala na horním konci Václavského náměstí, které je součástí Nového Města, založeného roku 1348 Karlem IV. Za celou dobu své existence prošlo náměstí velkými změnami. Po první světové válce zde panoval čilý stavební ruch a zejména po vzniku Velké Prahy v roce 1922 byly na náměstí zřizovány nejluxusnější domy, banky, obchody a hotely.

Některé z nich jsme si připomněli.

Fénix – dříve známý jako Blaník je  funkcionalistický  palác postavený  na místě dvou objektů v r. 1928 – 1930. Architekti, kteří se podíleli na jeho vzniku, byli Bedřich Ehrmann, Josef Gočár a vídeňský profesor Nowak. Zde nás zaujala nádherná mozaika, kterou vytvořila Marie Foerstrová  podle obrazu Rudolfa Kremličky.

Palácem Merkur jsme prošli do Štěpánské ulice. Objekt je poslední realizací architekta Eugena Rosenberga před jeho emigrací do Londýna v r. 1938. V Londýně spoluzaložil  studio YRM. V něm  se na konci 60. let podařilo  uchytit dalšímu českému emigrantovi architektu Janu Kaplickému. Tato pasáž patří k nejelegantnějším v Praze, bohužel je neudržovaná, špinavá.

Palác Rokoko – vznikl v letech 1912 – 1916 na místě Aerentálského paláce, architekt Emil Králíček, stavitel Matěj Blecha – ve stylu geometrické moderny s prvky kubismu. Po r. 1989 navráceno v restituci, majitelé vzorně uvedli do původního stavu. Nejvýraznější je prosvětlení pasáže  odstraněním  asfaltem zalepených skleněných světlíků. Zde, v suterénním divadle zahájil svou činnost o vánocích 1915 kabaret Rokoko. Později zde hrál Vlasta Burian a Eduard Bass. Od r. 1958 je v divadle Rokoko v čele Darek Vostřel a Jiří Šašek. V 60. letech toto divadlo silně konkurovalo Semaforu –  díky umělcům, kteří zde působili = Helena Vondráčková, Marta Kubišová a Václav Neckář.

Palác Lucerna – stavěl se čtrnáct let ve třech fázích /1907 – 1921/, majitel Vácslav Havel, stavitel Josef Čámský, statiku arch. Bechyně. Umělecky i architektonicky na vysoké úrovni. Dodnes je nejznámější a nejreprezentační v Praze. Zdejší pasáž měla mít to, co Praze dosud chybělo: stálý biograf, moderní kabaretní scénu, restauraci , dokonce i ledové kluziště.  Dnes ve vestibulu visí od r. 2000 polystyrenová socha Davida Černého. Svatý Václav sedí rozkročmo na břiše mrtvého koně. Kůň má svázaná kopyta, visí  hlavou dolů s vyplazeným jazykem.

Palác s pasáží U Nováků – V letech 1901 – 1904 zde vznikl 1. obchodní dům (jediný svého druhu v Rakousku – Uhersku)  podle projektu Osvalda Polívky. Po požáru přestavěn na komplex s pasážemi a připojen k pasáži v Lucerně. Bylo zde otevřeno divadlo W+V – dnešní divadlo ABC.

Světozor – budova bývalé České banky, klasicizující stavba architektů Josefa Sakaře a Osvalda Polívky. Stavěno v letech 1914 – 1916. Pasáž, kterou jsme prošli, vznikla ale až 1947 – 1949, tu stavěli bratři Fišerové. Dvoranu oživuje vitráž  = reklama fi Tesla  /Tesla vznikla spojením šestnácti samostatných firem v r. 1946/. Vitráž 6×9 m, autorem návrhu je malíř František Hudeček.

Palác Alfa  – postaven na místě dvou středověkých domů. V r. 1928 – 29 pro majitele pana Stýbla,  architektem je Ludvík Kysela s Janem Jerolímkem. Bohužel, po restituci se palác nedaří dát dostatečně rychle do pořádku.

Ve dvoře hrávalo v letech 1934 – 35 Nové divadlo Oldřicha Nového a později od r. 1958 SEMAFOR.

Teplota byla o tři stupně níž, než slibovala předpověď meteorologů. Nejspíš to bylo tím, že se vůbec nerozpustila mlha, která zlobila od rána. Ještě to mohlo být ovlivněno i tím, že přes Slunce zrovna přecházel Merkur. Paní Lešovská o všech pasážích pěkně a zasvěceně vyprávěla.  I přes značné chladno to bylo moc pěkné, ale mnoho pasáží nám zůstalo na další výlety.

Zdraví Pavel a Irena

(K popisu naší vycházky použity informace z knihy Praha obrazový vlastivědný průvodce od Jaroslava Kocourka a informace paní Lešovské.)

Prokopské údolí - 24. 10. 2019

Ve středu 23. 10. 2019 jsem byl pozván na výlet radotínských turistů do Prokopského údolí, který se konal ve čtvrtek 24.10. Bylo to velice narychlo, nepodařilo se mi informovat mnoho přátel. Ti, kterým jsem to stihl říct, se z důvodu zaneprázdněnosti nemohli zúčastnit. Byl jsem tedy nucen seniory ze Slivence a Holyně reprezentovat jen já a Maruška.

Radotínští turisti mají název KAAN. Není to Klub Angažovaných Nestraníků, ale Klub Aktivních a Nestárnoucích. Jsou to lidé většinou našeho věku…. Přečíst celé

Orlík a Písek - 11. 10. 2019

V pátek 11. 10. jsme se vypravili na výlet. Cílem cesty byl sever Jihočeského kraje, konkrétně Orlík a odtud tamní krajinou až do Písku. Byli jsme čtyři, stačilo jet jedním autem. Jela Irenka, Lída, Maruška a já. Ze Slivence jsme vyjeli před půl devátou a za hodinu jsme byli na Orlíku. Měl jsem trochu problém s parkováním. Zaparkovat na úplně prázdném parkovišti je pro mne problém. Vždyť já musím určit místo, ostatní to již mají jednodušší, řídí se podle toho prvního. Za mnou přijelo další vozidlo…. Přečíst celé

Kladruby - 13. 7. 2019

V sobotu 13. 7. jsme se znovu vypravili do Kladrub u Stříbra. Při výletu seniorů 6. 6. Irenka zjistila, že se v klášterním kostele bude konat varhanní a houslový koncert. Když se domluvíme, mohli bychom jej navštívit. Pro většinu z nás by to byl zajímavý a nový zážitek.  Přihlásilo se nás osm, na dopravu stačila dvě auta. Domluvili jsme si místo srazu, dobu odjezdu a do náplně výletu jsme ještě zahrnuli návštěvu Kladrubského muzea. Spolu s předpokládaným obědem v Klášterní restauraci jsme měli program na celý den.

V jednom z minulých popisů našich výletů…. Přečíst celé

Nový Knín - 19. 4. 2019

V pondělí, 15. 4. jsem byl pozván, abych se zúčastnil výletu do okolí Nového Knína. Výlet byl plánován na pátek 19. a byl to svátek. Irenka sehnala Lídu s autem a jela by ještě Pavla a já. Navrhnul jsem, kdyby bylo víc zájemců, mohl bych vzít také auto. Nakonec jsme zůstali u prvního návrhu a já byl rád. Již od středy upozorňovala média, že v pátek se očekává zvýšená aktivita klíšťat a dopravní policie. Klíšťata jsou v pohodě. Postříkám si nohavice sprejem a mám od nich klid. Horší je to s dopravní policií. Na tu zatím žádný sprej neexistuje. A můj zelený brouček Favorit přitahuje zelené uniformy kolem silnice jako….. Přečíst celé

Odkaz na mapku výletu

Výstava Florea - 15. 3. 2019

V Pražském Karolinu se konala výstava růží a tulipánů. Navštívili jsme ji v pátek 15. 3. Bylo nás devět. Vystavených květin bylo nepočítaně, jedna hezčí než druhá, až oči přecházely. Každý z nás si prohlížel výstavu sám. Četli jsme si vysvětlující texty jak květiny pěstovat. Na konci výstavy byla i prodejna. Už víme, kam příští rok vyrazit. Moc se nám výstava líbila.

Müllerova vila - 14. 3. 2019

Ve čtvrtek 14. 3. v poledne jsme se jeli podívat do Müllerovy vily ve Střešovicích. Bylo nás šest. Od 16 hodin mělo pršet, ale začalo již v půl druhé, když jsme tam dojeli. Při vstupu jsem se zeptal, jestli smím fotit mobilem. Samozřejmě ne! Focení uvnitř zakázáno. A interiér byl tak pěkný! Zelený mramor z Francie byl žíhaný jako léta na stromě. Vila je velmi členitá, snad každá podlaha v místnostech je v jiné výši. Všude samé schody. Prohlídka trvala skoro dvě hodiny. Poslední foto: všichni společně! A pak rovnou do cukrárny! Pavel

Předjaří v Královské zahradě - 5. 3. 2019

Od 1. – 10. března 2019 se již po sedmé konala v empírovém skleníku v Královské zahradě Pražského hradu výstava jarních květin. V době, kdy se zahrady teprve probouzejí, ve skleníku bylo spoustu jarních tulipánů všech možných barev, nechyběly narcisy, hyacinty, irisy, modřence, řebčíky, hvězdníky, rozkvetlé sakury. Ozdobou skleníku bylo sklo Bořka Šípka, obrazy Mikuláše Medka a malířky Adrieny Šimotové. Výstava byla pohlazení na duši. Všichni se již těšíme na jaro, na zakládání zahrádek a ozdobných truhlíků.

Winternitzova vila – 16. 1. 2019

Na Cihlářce 10, Praha 5 – autobusem MHD 137 na zastávku Malvazinky a pak pěšky asi 5 minut. Měli jsme domluvenou komentovanou prohlídku. Vila byla postavena v roce 1931 rodinou pražského právníka JUDr. Josefa Winternitze podle návrhu architektů Adolfa Loose a Karla Lhoty. Prošli jsme vilu od sklepů až po vrchní podlaží, vnitřní prostory jsou členěné – tzv. raumplan, s výhledy na centrum Prahy. Tragický osud rodiny poznamenal i historii vily. V současné době je dům opraven a v obytné hale se konají kulturní akce. Za návštěvu opravdu stojí. Více na www.loosovavila.cz