• Projekt Zdravé město

V roce 1988 iniciovala OSN – Světová zdravotní organizace (WHO) mezinárodní Projekt Zdravé město (WHO Healthy Cities Project), ke kterému přizvala nejvýznamnější evropské metropole. Projekt Zdravé město WHO je globální hnutí. Věnuje se oblasti rozvoje zdravotnictví v procesu politického závazku, plánování partnerství založené na inovativních projektech. WHO Evropská síť Zdravých měst se skládá z měst po celém evropském regionu WHO, které se zavázaly k podpoře zdraví a udržitelného rozvoje. Téměř 100 měst jsou členy WHO Evropské sítě Zdravých měst a 30 národních sítí Zdravých měst na celém evropském regionu WHO sdružuje více než 1400 měst a obcí. Jedná se o velice aktivní hnutí municipalit v Evropě, které na regionální úrovni realizuje zásady dokumentů OSN Health 21 a Agenda 21.

Česká Zdravá města reprezentuje na mezinárodní úrovni Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM ČR).

• Národní síť Zdravých měst ČR:

Národní síť Zdravých měst ČR je asociací aktivních místních samospráv, které se programově hlásí k principům udržitelného rozvoje, zapojují veřejnost do rozhodovacích procesů a podporují zdravý životní styl svých obyvatel. V souhrnu lze říci, že Zdravá města, obce a regiony se promyšleně snaží utvářet město (obec, region) jako kvalitní a příjemné místo pro život na základě dohody s obyvateli. Věří, že občané získají „zdravý patriotismus“, že lidé budou svou komunitu i krajinu považovat za svůj domov a budou o ně také takto pečovat.

Postup ke „Zdravému městu, obci, regionu“ samozřejmě není pouze záležitostí vedení municipality, zastupitelstva či úřadu – neobejde se bez každodenní úzké spolupráce s řadou místních odborných i nevládních partnerů (odborných institucí, nevládních organizací, škol, firem) i s nejširší veřejností. Ve Zdravých městech, obcích a regionech můžete najít praktickou ukázku, co v praxi znamenají pojmy místní Agenda 21 (podpora udržitelného rozvoje na místní úrovni, s aktivním zapojením veřejnosti) i LEHAP (místní akční plán zdraví a životního prostředí) – a zejména „dobrá správa věcí veřejných“ (Good Governance, dle OSN).

Po roce 1989 se myšlenky uvedeného projektu začaly realizovat i ve městech České republiky. V roce 1994 vytvořilo jedenáct aktivních měst asociaci s názvem Národní síť Zdravých měst České republiky (NSZM ČR). Od roku 2003 je asociace otevřena všem formám municipalit.

Asociace má tak aktuálně 128 členů, s regionálním vlivem na 2641 měst a obcí, ve kterých žije 57 % populace ČR.

• místní Agenda 21

Místní Agenda 21 (MA21) je nástroj pro uplatnění principů udržitelného rozvoje na místní a regionální úrovni v praxi. Je prováděna v konkrétním čase a místě a v obci nebo regionu. Je to proces, který prostřednictvím zkvalitňování správy věcí veřejných, strategického plánování (řízení), zapojování veřejnosti a využívání všech dosažených poznatků o udržitelném rozvoji v jednotlivých oblastech zvyšuje kvalitu života ve všech jeho aspektech a směřuje k zodpovědnosti občanů za jejich životy i životy ostatních bytostí v prostoru a čase.

Cílem je:
•        výkon a provoz místní správy směřující k udržitelnosti
•        začleňování principů udržitelného rozvoje mezi priority naší samosprávy
•        zvyšování povědomí o trvale udržitelném rozvoji, vzdělávání a výchova
•        informační činnost
•        zapojování veřejnosti do rozhodování
•        spolupráce, partnerství
•        vytvoření místní strategie udržitelného rozvoje a akčního plánu
•        měření účinnosti procesu MA21, informování a rozbor dosaženého pokroku

• Udržitelný rozvoj

Udržitelný rozvoj, nebo také trvale udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby. Je to způsob života, který je zaměřen na hledání harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi společností a jejím životním prostředím. Spočívá také na rovnováze mezi svobodami a právy každého jednotlivce a jeho odpovědností vůči jiným lidem i přírodě jako celku. Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který budoucím generacím zachová možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.